Příběh serveru - Akt první: nová šance
Jak jsem starý, tak jsem blbý; no koho by jinak napadlo vydat se se svou rodinou na vetchá kolena do mlh neznáma?
No a jak myslíš, že to mohlo dopadnout? Bůh mě zatrať!
Přišel jsem o svou milovanou ženu, mou stítonošku Laghetku. Léta války přežila jen proto, aby zemřela na staré bárce hnanou myšlenkou bláznivého dědka!
Už mi na tom světě zůstala jen jedna radost, má malá dcerka Helga.
A tato radost bylo jediné, co mě drželo při životě; bez vody a jídla na širém moři.
V mlhách, kde každý zvuk mohl být od lovícího racka, nebo od mořské příšery či ducha utopeného námořníka. Ráhnoví skřípalo neúnavně, jak armáda mrtvých u bran podsvětí.
Příteli, přísahám, ještě den poslouchat šepot ozývající se ze všech stran bez jediného paprsku světla a zešílel bych!
Náraz do útesů mě probral, nebo spíš, když mě loď vyhodila do moře a já zahučel do studené vody.
Naštěstí jsem dcerku dokázal ještě z posledních sil taky vytáhnout.
Po dlouhé době na moři, se nám ostrov zdál jak úplný sen.
Čistý vzduch bez kouře a hniloby, krákaní hodujících havranů a neustálého strachu před bandity a vojáky.
Pocítil jsem novou naději. Naději na nový, klidnější a lepší život pro mou Helgu.
Stačilo si jen plivnout do dlaní, odvést notný kus poctivé práce, nezaleknout se nezdaru, třísek v ruce a pár nocí o hladu.
A jak můžeš vidět, nakonec se to podařilo. Čistý a bezpečný domov mám,
co do huby taky seženu a to pívečko, božský nektar.
Pro dceru věno i ženicha a pro sebe práci, co mi ještě nějaký rok půjde.
Už jen má žena.. ale ta se taky brzo dočká.
Hola, hospodo, další rundu! Nějak mi vyschlo v hrdle.
Ale dost o mně. Co ty, můj příteli? Jaký je tvůj příběh?